Draculínův svět

Letem světem – neb jinak absolutně nestíhám :o)

aneb Podařilo se získat finance na nákup sazenic...

aneb Není alternativa jako alternativa – část třetí

aneb Není alternativa jako alternativa – část druhá

aneb Není alternativa jako alternativa – část první

aneb Poohlédnutí se...

aneb Pozvánka na letošní jarní úklid

aneb Nevěřili byste...

aneb Zalézám do doupěte a ukládám se k zimnímu spánku

aneb O lavičkách a tak

aneb Jedno zcela náhodně natočené video

aneb Draculce hejblo žlučí...

aneb Praha jako přívětivější místo k životu

Ještě včera ráno, mne ze spánku vyrušilo kokrhání – některý z Kališťských kohoutů si umanul, že bude od půl šesté do sedmi kokrhat a činil tak s vervou.

Když jsem dneska byla vynášet odpadky, všimla jsem si, že kolem kotelny je perfektně uklizeno...

Když jsem byla naposledy na úřadě – vyjednávat – vyjednávat? – jo, jak jinak – vyjednávat! – pokoušela jsem se nastínit problém s využíváním zdejších zelených ploch...

Tak snad abych se konečně pokusila dohnat alespoň některé z  restů. Už několikrát jsem zde v blogu nadnesla, jak neutěšenou se mi jeví situace prostředí, ve kterém žijeme. Tak aby nezůstalo jen u povzdechů a nářků, rozhodla jsem se tak trochu přiložit ruku k dílu a pokusit se některé detaily v rámci možností změnit.

Zdá se, že dozrál čas k založení nové složky témat k povídání.

Loni na podzim Ufa na přechodu pro chodce málem srazilo terénní auto. Tenkrát jsem to rozdýchávala hodně dlouho. Polovičkovi jsem to raději ani neřekla, protože by se zlobil, že se něco takového mohlo přihodit. A mohlo.

Kompostování a bioodpad – jedno z možných řešení

Zdá se, že je to poslední dobou jedno z mých oblíbených témat- že bych vytvořila novou rubriku s názvem „Odpad“?!? :-) Máme je všude, denně jich vyprodukujeme vskutku neuvěřitelné množství a často denně řešíme, co s nimi. Tak nějak jsou nedílnou součástí našich životů, aniž bychom se nad nimi nějak zvlášť pozastavovali. Jen ať už jsou pryč – aby nepřekážely, aby nesmrděly, a hlavně abychom se jimi už nikterak víc nemuseli zabývat...

Když tak o tom uvažuju, zcela jsem opomněla vyzdvihnout ještě jednu z postav v Pratchettově Pravdě. Ono motání se kolem odpad(k)ů jeví se mi vhodnou příležitostí k nápravě.

Hmmm... tak jsme dnes s K. zašly na úřad – dvě mámy a čtyři děti – příště necháme hezky hlídat táty a půjdeme samy, protože v přítomnosti dětí se toho mnoho pořešit nedá, že ano, zvláště pak ne v přetopené kanceláři. Tak nějak nám dochází trpělivost – odpadky kolem kopců, psí exkrementy, vandalství...

I sebrali jsme dnes odvahu na delší procházku do lesa za domem. Stav po vichřici je neutěšený. Ve čtvrtek, kdy byly nápory větru nejsilnější, jsme les obcházeli v uctivé vzdálenosti. Z lesa tenkrát vyběhl prošedivělý pán s nazrzlou bradkou a mobilem u ucha. Aniž by přestal hovořit do telefonu, navázal kontakt se Štěpánkem a s Miff, která se pokoušela tlačit kočárek. Do telefonu sděloval, že právě potkal maminky s... jeden, dva, tři, čtyři... jo, čtyřmi dětmi, houkl na nás, abychom daly pozor na padající větve, a pádil s mobilem u ucha za svým čtyřnohým přítelem – tuším, že anglickým buldočkem. No, lidé jsou různí... já bych v tom vichru do lesa nevkročila.

aneb Na vědomí se dává...

aneb Opět pejskaři a jejich miláčci

aneb Shrnutí několika posledních dnů pomyslných prázdnin

aneb Vývoj situace na veřejných plochách posetých exkrementy