Draculínův svět

Je to káča pitomá – nepoučitelná. No, historie se opakuje.

Před třinácti lety seděla na zemi opřená zády o topení a přetahovala se o nůž se svým přítelem, který se jí pokoušel zabránit v podřezávání se. Bouřlivosti mládí – pocit, že je zahnaná do kouta a už nemá kam utéct. Zbyly jí jen malé – dnes už sotva viditelné jizvičky na zápěstí. Milovala ho tak intenzivně. Byla přesvědčená, že ty jeho nevěry ustojí. Že je lepší vědět, když se muchlá s jinou, než být podváděna v blažené nevědomosti.

Neustála to.

Počítala doslova každou minutu, kdy věděla, že je zrovna s jinou, a každá ta minuta se jí zařezávala hluboko pod kůži a zanechávala nesmazatelnou stopu.

Dneska se taky zařezává – už to nejsou minuty – jen čtvrthodinky... Že by po těch letech pokrok? Tik tak – tik tak...

4 x 5 zářezů. Tik tak – tik tak. Naivně si myslela, že to pořeší za hodinu, maximálně za dvě a dorazí domů – ale nedorazil. V pět zavolal, jestli by si nemohli dát sraz na metru, že domů už to nestíhá. Měli si jít prohlédnout byt. Tik tak – tik tak – 20 zářezů – zatím.

Připravila dětem svačinu, zakryla korektorem fleky v obličeji, nalíčila oteklé oči a vyrazila. Na místo srazu dorazila s předstihem – tik tak – tik tak. Sedla na obrubník a zběsile začala čmárat na papír, který si vzala kvůli poznámkám k bytu. Je 17.48 a ještě nedorazil. Zřejmě se nemůže odtrhnout. Má chuť ho na místě zabít. Děti by neměly zůstávat takhle doma samy – dneska už potřetí. Tik tak – tik tak. Varovné odtikávání směřující k výbuchu. nesmí zas brečet – rozmazala by si řasenku a byla zas celá flekatá – jako včera – jako předevčírem.