Draculínův svět

Byt ve starém domě – můj snový – obýváme v něm jen dvě místnosti a ostatní necháváme bez dotyku – tak, jak je zanechala původní majitelka. Chceme jej prodat nebo vyměnit a je potřeba v něm uklidit veůlké množství za ta léta nashromážděné špíny. A když už seberu sílu, že se do toho dám, zazvoní zvonek a ve dveřích se objeví první zájemkyně – vlastně ani nevím, jestli je to jen paní z realitky nebo případná kupující – s jistou dávnou povýšenosti prohlíží pokoje – jak ty neobydlené, tak ty námi obývané. Všude je spousta pavučin, a já si v duchu říkám, že to všechno ještě bude třeba setřít a uklidit, než přijde případný další zájemce. Jsem na ni nepřipravená – se smýšeným pocitem studu – únavy – a bezmoci. Paní jízlivě komentuje nepořádek – přála bych si, aby už byla ta potvora pryč, ale ona nějak ne a ne odejít.